Michal Reška

Neovascularization after ischemic conditioning of the stomach and the influence of follow-up neoadjuvant chemotherapy thereon

Introduction Esophagectomy and reconstruction remain the optimal treatment for patients with resectable esophageal cancer. Neovascularization after ischemic conditioning of the stomach before esophagectomy is a laparoscopic procedure which may potentially reduce gastric conduit ischemia. Aim To investigate the influence of ischemic conditioning on neovascularization along the greater curvature of the stomach and to explore the effect of neoadjuvant chemotherapy on neovascularization after ischemic conditioning. Material and methods Staging laparoscopy was performed before the main resection procedure; during this procedure ischemic conditioning was performed. Samples taken from the human stomach were divided into 3 groups: group A – patients after ischemic conditioning with a delay of 30–45 days after left gastric artery (LGA) ligation (n = 4); group B – patients who were undergoing neoadjuvant chemotherapy with a delay of 90–140 days after left gastric artery ligation (n = 4); and control group C – patients without ischemic conditioning (n = 7). Results After ischemic conditioning with a delay of 30–45 days, the count of neovessels along the greater curvature of the stomach increased from 5.4 ±0.7 in the control group to 17.5 ±0.9 in a low-power field of view (LPF) in group A and increased still further on average to 19.8 ±10.4 in group B. Conclusions Left gastric artery ligation only is a sufficient procedure for ischemic conditioning of the stomach. Neovascularization along the greater curvature is a continuous process that depends on delay time. Neoadjuvant therapy has no influence on the effect of neovascularization.

Decubitus as a Cause of Death even in the 21st Century

Cil: Cilem studie bylo analyzovat výskyt dekubitů u pacientů hospitalizovaných a podstupujicich operaci na 1. chirurgicke klinice u sv. Anny v roce 2015. Metodika: Retrospektivni analýza administrativnich dat z nemocnicniho informacniho systemu a z dat specialniho elektronickeho nastroje (I-hojeni.cz). Použit byl statistický software R, statisticka analýza byla provedena pomoci Pearsonova chi-kvadratu na hladině významnosti 0,05. Výsledky: Z celkoveho poctu 3 937 hospitalizovaných podstoupila větsina operacni výkon (n = 3 431; 86,4 %). Nově se vytvořil dekubitus u 31 pacientů. Průměrný věk pacientů byl 82,6 let, jednalo se větsinou o ženy (18 : 13). Body Mass Index (BMI) byl průměrně 25,37; delka hospitalizace 26,67 dni. Průměrný stupeň dekubitu byl 1,64. Pět pacientů mělo vice než jeden dekubitus. Nejcastěji se vyskytovaly dekubity na patě, nasledně na hýždich a sakru. Nezjistili jsme statisticky významný vztah mezi BMI a vznikem dekubitů (p > 0,05). Věk pacientů a delka hospitalizace statisticky významně souvisely s výskytem dekubitů (p = 0,02493). Zavěr: Přes vsechna preventivni opatřeni vznikaji dekubity u chirurgicky lecených pacientů i ve 21. stoleti a jejich lecba je nakladna a dlouha.