Jana Dlouhá

Catalysing Change in Higher Education for Sustainable Development: A review of professional development initiatives for university educators

Purpose The world is shaped by an education system that reinforces unsustainable thinking and practice. Efforts to transform our societies must thus prioritise the education of educators – building their understanding of sustainability and their ability to transform curriculum and wider learning opportunities. The purpose of this paper is to focus on university educators and critically review the professional development and policy landscape challenges that influence their effective engagement with Education for Sustainable Development (ESD). The paper is informed by a pan-European collaboration involving 33 countries that identified emerging scholarship and practice in this area and assessed the lessons learned from ESD professional development initiatives. It sets the context for a special issue titled “Professional Development in Higher Education for Sustainable Development” that draws together a collection of articles focusing on professional development of university educators across the world. Design/methodology/approach This paper provides a critical review of existing practice, international policy frameworks and literature relating to ESD, professional development and higher education. It examines innovative initiatives worldwide that seek to improve the capability of educators in higher education to integrate ESD into academic practice at individual, disciplinary and institutional levels. A rigorous process of selection was applied and overseen by an international expert group. This ensured that the initiatives sought educational change in ESD, and not simply the embedding of content about sustainability into learning opportunities. It also assured that the initiatives had a clear and intentional professional learning process to underpin the engagement of participants with ESD. Findings ESD has grown in visibility and status worldwide, with a clear increase in activity in higher education. The sector is viewed as a significant force for change in societies, through the education provision it offers to future professionals and leaders in all sectors. However, universities currently lack capacity to integrate ESD effectively into mainstream teaching practices and the training they provide for academic staff or to integrate ESD into their institutional teaching and learning priorities. Many ESD activities remain focused on teaching issues arising in sustainable development research and delivering specialist modules or courses in sustainability. Very few countries and institutions have significant staff development programmes to enhance the ESD competences of university educators and build their academic leadership capabilities for ESD. The contributions to this special issue show the need for greater understanding of the multi-level task of integrating ESD into professional development activities, not just for individual impact in the classroom but to advance institutional change and decisively influence the teaching and learning discourse of higher education. Originality/value There are few research studies and documented activities on ESD professional development in higher education available in the literature. This paper attempts to explore what ESD professional development involves and describes its complexity within the higher education sector. The special issue provides a collection of innovative research and practical initiatives that can help those involved in education and learning to develop ESD as a priority for future university innovative pathways.

Competences in environmental education

Vymezeni pojmu, možnosti hodnoceni vzdělavacich výstupů. Text navazuje na obecný přehled transformacnich procesů ve vzdělani a pracuje s dřive vymezeným pojmem kompetence, kterým se definuji vzdělavaci kvality v tomto novem prostředi. Poskytuje přehled o aplikaci konceptu kompetenci v oblasti environmentalni, diskutuje o posunech ci možnostech, jež tento přistup otevira pro rozvijeni vztahu mezi clověkem a jeho prostředim ve vsech jeho dimenzich soucasně (tedy znalostnich, afektivnich a dovednostnich, ktere při utvařeni kompetence spolupůsobi). Zabýva se nedostatecným rozpracovanim teoretických zakladů konceptu kompetenci a dopady tohoto stavu pro rozvoj takove metodiky hodnoceni výstupů vzdělavaciho procesu, jež by zajistila porovnatelnost jeho výsledků a soucasně i soustavný rozvoj. Ukazuje soucasně podobnost obecných transformacnich procesů a proenvironmentalnich změn ve vzdělani, i možnosti praktickeho využiti těchto tendenci.

ESD principles in higher education from a perspective of Central and Eastern European countries

Purpose This paper aims to reflect education for sustainable development (ESD) principles and their manifestation in higher education (HE) in Central and Eastern European (CEE) countries which share a similar policy situation owing to post-socialist transition processes. Design/methodology/approach Observations from comprehensive mapping of ESD in professional development of university educators in CEE within the University Educators for Sustainable Development project provided the initial input for this research. To justify the findings, a questionnaire was distributed among informed respondents and assessed qualitatively. ESD success factors were identified to support the interpretation of the results within the overall HE policy context. Findings Opportunities for educators’ competence development are lower and less diverse in the CEE region than in other parts of Europe. Historical reasons and the policy context may contribute to this situation; the most important factor being the underfinanced HE sector which is currently undergoing profound structural transformation. Research limitations/implications The sample of respondents is not representative; they are informed experts in ESD. The results are of an illustrative nature; different sources of information are combined to draw a broad picture. Social implications University educators in CEE have considerable know-how and experience in ESD and thus represent significant potential for the development of this field under more favourable conditions. Originality/value This research is based on more than two years of cooperation within a broad partnership of European universities; it represents a contribution to the debate from a specific regional perspective. It shows opportunities for critical, creative and participatory approaches in HE, analyses current trends in historical and policy contexts and provides impulses for theoretically and practically oriented efforts.

The European Virtual Seminar on Sustainable Development as an Opportunity for Staff ESD Competence Development within University Curricula.

Purpose The purpose of this paper is to assess the current and potential value of the European Virtual Seminar on Sustainable Development (EVS) as an opportunity for professional development in Education for Sustainable Development (ESD) for teaching staff at university level. Design/methodology/approach The paper presents and reflects on the specific case of EVS, including its competence-based approach and educational staff roles. Particular attention is paid to the development of ESD competences of tutors through participation in EVS, based on the UNECE (2011) competence framework and supported by the results from a small-scale questionnaire. Three major aspects of EVS as a professional opportunity in ESD are elaborated: EVS as an on-the-job training opportunity, EVS as an international staff mobility opportunity and EVS as an active learning and innovation community. Findings EVS is an effective opportunity for developing a range of ESD competences, especially for junior university staff. The contribution of EVS to professional development in ESD currently extends to a partnership of ten universities from across Europe, but given its features, the EVS approach has the potential to be adopted at a much larger scale. Possible limitations in scaling up are rigid rules for integration of new courses in curricula and the need to form new EVS-like partnerships. Practical implications This case study of EVS shows that Web-based, internationally networked courses with a pedagogical approach and design focused on ESD have a large potential in providing effective opportunities for the development of teachers’ ESD competences, but to realize this potential, active uptake of the approach by the existing networks for ESD in higher education is needed. Originality/value The paper presents a promising option to address the observed lack of opportunities within university curricula to acquire and practice ESD competences for teaching staff.

Editorial 2017/XII/1

Važeni ctenaři, přinasime vam nove cislo Envigogiky – přehledně: 6 clanků, z toho 2/3 recenzovaných, celkem 103 stran textu, pocitame-li ovsem 37 stranek inspirativni povahy. Seslo se zde 10 autorů, z toho jen 3 muži. Prvni letosni cislo je zaroveň 32. vydanim casopisu, který vychazi již 12. rokem – přehled toho, co jsme dosud vydali, viz tabulka 1. Dozvěděli jste se z tohoto výctu něco podstatneho o povaze, nebo kvalitě textů, a o Envigogice jako takove? Informace tohoto typu vedou asi jen k uvaham o mase slov a pismen, ktere byly urcitým způsobem kultivovany – posouzeny recenzenty, zpracovany editory, formalně osetřeny. O povaze výsledku ale nesvědci. Tato exaktni data můžeme použivat nanejvýs v symbolicke rovině, napřiklad přemýslet o magii cisel 1, 2, 3, ktera se zde opakuji v různých kombinacich, souctech, nasobcich… Na jejich zakladě lze rozvijet uvahy veskrze osudove, jež ovsem nevybizeji k dalsi debatě, výměně zkusenosti, usilovani o změnu. Nepřitahuji pravděpodobně ani pozornost ctenařů. O to nam ale pravě jde – být prostřednikem mezi těmi, kteři mohou a maji potřebu cosi sdělit, a poněkud anonymnim, avsak pozorným a naslouchajicim obecenstvem. Z tohoto hlediska je ve zvyku uvadět udaje o ctenosti a citovanosti textů: jejich celkový „impakt“. Maji ukazovat obecně uznavanou „cenu“ publikovaných clanků i celkovou „hodnotu“ casopisu, jež pak je přitažlivý předevsim pro autory. „Impaktový“ status publikacniho media přebiraji jednotlive přispěvky; casopis se pak stava i žadoucim zdrojem informaci hlavně zase pro ty, kdo zde chtěji publikovat. Smyslem je podpořit publikacni procesy, jakožto ovsem soutěž autorů a o autory, do niž jsou zahrnuti aktivni (tedy citujici) ctenaři jako rukojmi. Protože – co my vsichni ostatni? Psat, aby (clověk, autor) zvitězil, je těžke; cist, aby se podpořilo vitězstvi někoho jineho (větsinou na oplatku), jestě těžsi. Dava to smysl jen za urcitých okolnosti: publikacni dostihy funguji, pokud se vytvoři dostatecně soudržne spolecenstvi lidi, kteři si vzajemně naslouchaji a podporuji se. A to je pravě nasim cilem. Abychom si v tomto ohledu rozuměli: Envigogika sdružuje 262 autorů, 212 recenzentů, 2 a vice editorů, a množstvi ctenařů, kteři ji denně navstěvuji (314 registrovaných, dalsi viz obr. 1.). Důležite ale je, zda si mame pořad co řici. V tomto cisle Envigogiky se o to pokouseji (výse zminěni) autoři. Zuzana Svobodova uvažuje o přirozenosti, jež je zakladem výchovy, ale take jednim z „protikladů“ kultivace clověka. Je podminkou harmonickeho života utvařeneho výchovným působenim – a to podminkou, ktera ma být přihodně využita ve vhodne (nasi?) době. Renomovaný kolektiv autorů (Svatava Janouskova, Tomas Hak, Bedřich Moldan) přemýsli o indikatorech udržitelneho rozvoje jako o nastrojich pro vzdělavani veřejnosti. Navrhuje pět klicových indikatorů – lide, planeta, prosperita, mir a partnerstvi – ktere reprezentuji hlavni dimenze udržitelnosti, a tedy zpřehledňuji tuto poněkud složitou oblast. Jsou tak nastroji osvěty, mohly by ale take sloužit jako velmi obecne vzdělavaci cile, jež lze pro různe potřeby a urovně vzdělani naplnit konkretnim obsahem. Silvie Svobodova zjisťuje vliv vybraných proměnných na environmentalni gramotnost žaků 2. stupně zakladni skoly: analyzuje předevsim působeni volnocasových aktivit na hodnoty environmentalnich vědomosti a proenvironmentalnich postojů (nejpřiznivěji se projevuji aktivity zaměřene na pobyt v přirodě a sport). Danuse Strnadova, Hana Brůhova Foltýnova a Radomira Jordova hodnoti výsledky dopravni kampaně „Oblekame hada Edu“ urcene pro děti z mateřských skol a 1. stupně zakladnich skol. Jak vyplýva z dat shromažďovaných od roku 2014 ve 49 skolach, mezi hlavni faktory uspěchu patři… ale to už se doctete v samotnem clanku. V textu, který by nas měl inspirovat, uvažuje Jiři Olsovský na tema souzněni, autentickeho spojenectvi clověka s přirodou, s mimolidskými bytostmi, s celkem byti a kosmu. (Potřebnou) změnu mysleni stavi do opozice proti vyumělkovaným spekulacim a zlovolným konstrukcim dneska. V jinem textu, sestavenem na zakladě výpovědi drobných podnikatelů, hleda i dalsi z autorů (Jana Dlouha) nový, „autentický“ vztah k původnim zdrojům, postupům, procesům a jejich výsledkům, a tedy ke skutecnosti jako takove. Ukazuje se, že prace pomaha clověku si uvědomit sebe sama, hledat sve misto v sirsim spolecenstvi i okolnim prostředi, rozvijet sve vztahy k jiným lidem i chapat smysl sve každodenni existence. Zkusenosti uspěsných, byť v nasich podminkach těžce se prosazujicich podnikatelů, shromažděne v tomto textu a transformovane do podoby etických principů a zakladnich kompetenci nezbytných pro zelene podnikani, lze pak take využit jako zaklad výchovy k (poctivemu) obcanstvi, ktera v nasich podminkach citelně chybi. Přejeme i Vam, aby se dařilo (třebaže těžce) se probijet k vlastni, autenticke zkusenosti a tedy i poznani. Snad k tomu i toto cislo Envigogiky tak trochu přispělo. Tabulka 1. pocet clanků v Envigogice od r. 2006 Obr. 1. Navstěvnost Envigogiky v poslednim obdobi

Editorial 2016/XI/2

Važeni ctenaři, po druhe v tomto roce 2016 Vam přinasime soubor clanků o environmentalni výchově a přibuzných otazkach. Texty publikovane v novem cisle Envigogiky vychazi z různých pohledů a přistupů svých autorů, vsechny ale svědci o potřebě urciteho zaniceni. V hlubsim, zaujatějsim pohledu se teprve ukazuji necekane souvislosti, oteviraji nove možnosti. Vidime zde, že environmentalni výchova může být cistou vodou proudici v korytech suchoparných didaktických teorii; a každa rutina ji naopak skodi. Je potřeba se umět cerstvě divat, hodnotit, a take nově spatřene branit před naroky vsedni každodennosti, ktera uspava nasi ostražitost. Bez soustavne obnovy a konfrontace naseho pohledu se skutecnosti, ci s pohledy odlisnými, lze snadno podlehnout manipulaci a různým typům ideologie, ktere ohrožuji přirozený svět clověka i jeho lidske urceni. Co otevira tyto nove pohledy v tomto cisle; kdo zde přinasi argumenty na podporu přistupů, jež jsou asi nějakým omylem pokladany za alternativni? Monika Janakova se věnuje konceptu permakultury a zkouma jej ve vztahu k etablovaným teoriim environmentalni výchovy. Jeji přehledova studie, vychazejici z cetných domacich i zahranicnich zdrojů, vymezuje tento koncept spise jako nastroj pro praxi, který může sloužit napřiklad k lepsimu využiti zahrad ve výuce. Autorka dochazi k zavěru, že tento (permakulturni) uhel pohledu by ale mohl být užitecný i jinde, třeba pro podporu mistně zakotveneho nebo zkusenostniho uceni. To by pravě mohl odhalit teoretický výzkum, který v teto oblasti prozatim chybi. Kromě potřeby teorii, ktere by mimo jine osvětlovaly souvislost mezi předmětem (obsahem) uceni a použitými metodami, je take nutne se zabývat výsledky takoveho působeni. Jak rozvijet vztah k přirodě a vědět, že zvolene postupy byly ucinne? Tuto otazku si klade Silvie Svobodova a Roman Kroufek, kteři se věnuji třem aspektům environmentalni gramotnosti : proenvironmentalnim postojům , odhodlani k environmentalnimu jednani a realnemu environmentalně odpovědnemu chovani v běžných životnich situacich. Exaktnimi metodami zjisťuji vzajemný vztah mezi těmito složkami a sleduji působeni dalsich faktorů, napřiklad pohlavi a věku. Dochazi k zajimavým zavěrům předevsim ohledně vůle aktivně jednat ve prospěch životniho prostředi . Podobným směrem se ubira Jan Cincera a Jakub Holec – analýzou vice než 70 studii dokladaji obecne přinosy terennich programů formalniho vzdělavani , a zkoumaji take jejich dopad na žakovske znalosti, postoje, dovednosti, přesvědceni a chovani. Vidime tak, že terenni výuka je přinosna, u nas vsak neni přilis rozsiřena předevsim kvůli předsudkům ze strany ucitelů a vedeni skoly. To by mohlo překonat propojeni výuky v ucebně a v terenu, tzv. „rozmazaný“ přistup, který autoři doporucuji. Možnostem vzdělavacich pobytů v přirodě se věnuje take clanek Centra environmentalniho vzdělavani z pohledu ucitelů Jana Cincery a Filipa Havlicka , který ukazuje důvody pro volbu služeb těchto Center ze strany ucitelů. Ucitele obecně považuji uroveň nabizených programů za velmi kvalitni; do spektra poptavaných služeb spadaji předevsim kratke programy, ktere si ucitele vybiraji na zakladě dobre zkusenosti, ceny a vzdalenosti. Nakonec, v anglickem textu tohoto cisla, pisi Michal Frainsic, Ivana Turcova a Andrew John Martin o ceských letnich taborech , ktere u nas maji dlouholetou tradici a mohly by inspirovat i programy zahranicni. Fenomen letnich taborů je unikatni předevsim z hlediska podminek připravy tabora a organizace jeho programu, který zařazuje turistiku, hry a aktivity v přirodě. Zasadni roli zde hraji kvalifikovani, zkuseni a vnitřně motivovani vedouci, kteři pracuji dobrovolně a v jednoduchých podminkach obvykle připravuji jeden dvou- až třitýdenni tabor celý rok. Odměnou jim je vědomi, že pobyt a pohyb venku pomaha dětem si vytvařet kladný vztah k přirodě. V inspirativnim textu se Valerian Franc zamýsli nad předpoklady k ucitelskemu povolani v oboru biologie : na zakladě svých dlouholetých zkusenosti se domýsli, že některým adeptům ani jejich znalosti nepomohou překonavat odpor k některým živocichům a „necistemu“ přirodnimu prostředi obecně. Protože pak nedokaži se svými žaky sdilet bezvýhradnou lasku k přirodě, na ktere je založena schopnost trpělivě pozorovat jeji děje, neměli by na ucitelske povolani nejspis vůbec aspirovat. Uzavirame novorocnim pojednanim o Pavlově kazani v Atenach – Jiři Necas se věnuje nejen obsahu biblickeho sděleni , ale i jeho didakticke strance. Vidime, že (take) zde je důležita opravdovost, nikoli kvantitativni ukazatele myslenkoveho obratu. Přijemne cteni vam za redakci Envigogiky přeje Jana a Jirka Dlouzi

Vzdělávání metodou e-learningu podporující regionální spolupráci a vytváření evropského vzdělávacího prostoru v interdisciplinární oblasti životního prostředí

Tento text přinasi strucný přehled zkusenosti s e-learningovou metodou použitou v ramci mezinarodni sitě spoluprace univerzit, ktere spolecně buduji otevřený evropský výukový prostor a poskytuji tak platformu pro rozvoj interdisciplinarnich a mezikulturnich poznatků a zkusenosti nezbytných pro porozuměni udržitelnosti na evropske urovni. Spolu s teoretickou reflexi použite metodologie umožňuje tato analýza jeji vseobecne a siroke využiti v různých kontextech v ramci vysokoskolske výuky, a take potencialni zapojeni dalsich regionalnich subjektů, což může přispět k ustaveni regionalni formy spoluprace a jeji institucionalizaci jakožto Regionalniho centra expertizy (RCE).

Pansophia in the works of Jan Amos Comenius I.

Zvlastni atributy celostniho věděni, jejich kontrast s dobovým kontextem v pocatcich novověkeho mysleni. Strucna analýza těch Komenskeho myslenek, ktere souviseji s jeho systemem pansofie – zakladaji možnost jednotneho věděni, a zdůrazňuji rozměr pece o dusi, svět, přirodu

Dividing line between etiquette and revolutionary ideology

Strucný rozbor východisek a směrů ekologicko-etickeho mysleni je konfrontovan s aktualnimi vzdělavacimi požadavky – zdůrazněna jsou rizika povrchniho uvažovani v kontextu soucasných problemů a modelů jednani navrhovaných pro krizove situace, jež vedou ke konstrukci nutných „vzorců chovani“. Tradicni filozofie moralky vsak nabizi přinejmensim inspiraci take pro hlubsi uvahy o takovem způsobu existence, jež by byl v souladu s mimolidským světem.

E-journal and its focus

Věda jako metodický způsob kladeni otazek a hledani odpovědi je způsobem, jak diskutovat o důležitých problemech (spolecenske, vzdělavaci) praxe. Clanek rekapituluje oblasti, ve kterých lze kritický dialog tohoto typu vest.