Martin Sedláček

On the way to dialogic teaching: action research as a means to change classroom discourse

V teto studii představujeme projekt akcniho výzkumu výukove komunikace realizovaný na Department of Educational Sciences Filozoficke fakulty Masarykovy univerzity. Jeho jadrem se stal rozvojový program pro ucitele zaměřený na změnu komunikacnich postupů směrem k tzv. Dialogic teaching. V průběhu skolniho roku 2013/2014 jsme sledovali ctyři ucitele, kteři se ucastnili tohoto programu, s cilem zjistit, do jake miry vedla ucast v programu k realne změně komunikace mezi uciteli a žaky ve skolni třidě. Z analýzy dat vyplynulo, že zucastněni ucitele realně proměnili sve komunikacni postupy – v průměru se zvýsila otevřenost a kognitivni narocnosti otazek, delka žakovských replik a pocet připadů, kdy sami žaci iniciovali komunikaci. Zaroveň se vsak ukazalo, že proces změny je u každeho ucitele unikatni a nema jednotnou trajektorii.

Organizační učení v realitě života školy: impulzy, témata, strategie řízení

V tomto textu se věnujeme organizacnimu uceni ve skolach. Vychazime z empirickeho materialu, který jsme ziskali v roce 2011 ve třech zakladnich skolach. Přinasime charakteristiky zkoumaných skol, věnujeme se impulzům organizacniho uceni ve skolach, tematům tohoto uceni, uplatňovaným strategiim řizeni organizacniho uceni a take faktorům, ktere organizacni uceni ve skolach podporuji, připadně mu brani. V zavěru vysvětlujeme spojitost kvalitativni faze výzkumu s dalsi fazi, koncipovanou jako kvantitativni.

Teachers’ Emotions in Teacher Development: Do They Matter?

This paper examines the emotions that eight teachers experienced during intervention research project on the transformation of their teaching practices. During the program which we designed, the teachers were trained to transform their teaching practices so that they would include more features of dialogic education. In this paper, we analyze data from repeated interviews with teachers who participated in our project. Based on qualitative analysis of our data, we differentiated among four groups of teachers, each with a unique self-understanding. The groups included teachers who were: perfect, eager to learn, in a good mood, and uncertain. Our paper shows that each group experienced specific emotions during the program. The only group that did not experience negative emotions was teachers in a good mood. These teachers also implemented the fewest changes in their teaching practices. Our results thus show that a lack of negative emotions limited the efficacy of teacher development.

Problém účelnosti v dialogickém vyučování

Přispěvek vychazi z dat ziskaných v ramci intervencniho výzkumneho projektu, v němž skupina ucitelů prosla programem profesniho rozvoje zaměřeným na to, aby byli ucitele s to implementovat do sve výuky postupy tzv. dialogickeho vyucovani. Dialogicke vyucovani, ktere tvoři teoretickou platformu teto studie, je přistup, který usiluje o komunikacni i kognitivni aktivizaci žaků (Alexander, 2006). Intervence se ukazala jako uspěsna v tom smyslu, že dosloke změně komunikacniho chovani ucitelů i jejich žaků ve sledovaných třidach.

Vybrané strategie podvádění žáků a autoregulace učení

Clanek se zabýva problematikou faktorů ovlivňujicich podvaděni u žaků střednich skol. Cilem je objasnit, zda je mira využivani některých strategii skolniho podvaděni vysvětlitelna faktory autoregulace uceni a prospěchem. Data byla ziskana pomoci dotaznikoveho setřeni (N = 346), podrobena explorativni faktorove analýze a nasledně standardni metodě vicenasobne linearni regrese. Výsledky, jež tento přispěvek představuje, ukazuji, že k meně castemu podvaděni vede lepsi prospěch žaků a rovněž vyssi mira některých autoregulacnich dovednosti. Take bylo z jistěno, že jine z dovednosti spadajici pod autoregulaci uceni naopak frekvenci skolniho podvaděni lehce navysuji. Žaci s vyssi mirou těchto dovednosti jsou sice stale primarně zaměře- ni na studium, zda se ale, že za jistých okolnosti je poměrně ochotně kombinuji se strategiemi podvaděni.

Žákovská participace jako předmět akčního výzkumu

Cilem teto studie je analyzovat změny v participaci žaků na výukove komunikaci, k nimž doslo v důsledku zapojeni ucitelů do projektu akcniho výzkumu zaměřeneho na implementaci principů dialogickeho vyucovani. Participace je operacionalizovana jako: 1) výukový cas, který žaci vyplňuji svými promluvami; 2) přiležitost žaků k rozvitým promluvam; 3) triadicka interakce, tedy bezprostředni komunikace mezi větsim poctem akterů, než je jeden žak a ucitel. Prostřednictvim kvantitativni analýzy v přispěvku prokazujeme, že v hodinach sledovaných ucitelů doslo ke zřetelnemu posileni žakovske participace, a to ve vsech uvedených parametrech. Nasledně pomoci kvalitativni analýzy identifikujeme mechanismy, ktere k tomuto výsledku vedou.

Komunikace ve školní třídě a žákovské učení

V textu řesime otazku, zda charakter výukove komunikace ovlivňuje žakovske uceni v humanitnich předmětech. Autoři představuji dotaznik zjisťujici charakteristiky výukove komunikace spolu s ukazateli percipovaneho žakovskeho uceni a prezentuji výstupy z analýzy dat na vzorku 256 žaků druheho stupně zakladnich skol v Jihomoravskem kraji. Výsledky ukazuji, že charakteristiky výukove komunikace velmi významným způsobem ovlivňuji subjektivně hodnocene žakovske uceni, přicemž se jako nejdůležitějsi faktor ukazuje žakovska angažovanost v komunikaci.

Internal setting and organisational learning in schools

This article is one of the outcomes of a research project in which we focused on the recognition of the processes of organisational learning in Czech basic schools (6-15). In this article, we deal with the dimension of the systematic way of organisational learning. In agreement with many other authors we consider the systematic way of organisational learning in schools an important condition for the depth and, therefore, efficiency of organisational learning. We look for an answer to the question of how much influence is exerted by factors in the internal school setting on the systematic way of organisational learning. For this analysis, we use data of a representative survey conducted in two Regions of the Czech Republic.

Vedení procesů organizačního učení ve škole: případové studie

V přispěvku představujeme dilci výsledky dalsi faze výzkumneho projektu Procesy organizacniho uceni ve skole a jejich vedeni (GA CR, 2010–1012). Ve druhe fazi řeseni projektu byl zahajen empirický výzkum v zakladnich skolach, jehož cilem je poznat procesy organizacni uceni ve skole a jejich vedeni a ziskat elementarni přehled o stimulech a barierach organizacniho uceni. Výzkumným designem kvalitativně orientovane druhe faze byla zvolena připadova studie. V přispěvku budou detailněji pojednany výsledky prvni připadove studie. Pozornost bude věnovana hlavnim výzkumným otazkam: Jak a co se dospěli (ucitele nebo užsi vedeni skoly) uci přimo v prostředi skoly? Jak blizko maji procesy organizacniho uceni ke klicovemu procesu chodu skoly, tzn. uceni a vyucovani? Jake jsou faktory podporujici organizacni uceni ve skole? Jake jsou faktory branici organizacnimu uceni ve skole?